THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem potkal oficiálního zástupce The End recs. u nás, totiž Chrobise, asi 14 dní po tom, co jsem obdržel tohle CD, řek jsem mu: „Hele, ty Ukrajinci, to sou pěkný náckové co?“ A von nato: „Hm... jsou.“ Já na to: „Tak vo tom ti psát nebudu.“ A von nato: „Tak o tom aspoň něco napiš...“ Tak teda jo. Takže Nokturnal Mortum sou náckové z Charkova na Ukrajině, který vede nějakej Knjaz Varggoth. Už ten pseudonym je debilní – uznejte „kněz bůh války“ je pitomina, a ještě když se to napíše tak, aby to vypadalo jako nějakej skřet z Tolkiena. Chudák starej J.R.R.T., ten kdyby to tušil, tak z těch blekáčů dostane infarkt... Taky tam ti náckové maj nějakýho týpka, co si říká Xaarquath, a ten prý dělá „betl nojs“. Další je Wortherax a ten zas dělá „medžikl nojs“... a ještě sou tam dva taky takový „bojs samej nojs“. Samej Ukrajinec, jak podle jmen hned vidno, hihi. Hrát si na slovanskýho válečníka, skřehotat přitom anglicky (???), dělat jakoby atmosférickej black s nenápaditejma řídkejma klávesama, drhnout pár strun, mít jakžtakž bubeníka, slabý nápady a vytvářet atmosféru pseudopagan jakoby (hóódně vzdáleně) šamanských popěvků, to všechno trošku dovedou. Tedy dovedli, protože se tu jedná kromě závěrečného „megasongu“ o reedici jejich starého materiálu. A tohle prý je podle „znalců“ špička pagan folk/blacku. Asi tolik, jako Ogmias nejrychlejší blackmetal. Chudák blackmetal, co jste mu to udělali... Na obalu maj tihle náckové zasněžený kopeček v modrém oparu, blbý logo, songy typu Tears Of Paganism, Ancient Nation nebo závěrečný 11 minut (ach jo...) dlouhý „opus“ Return Of The Vampire Lord. Navíc povinný cover od Celtic Frost - Sorrows Of The Moon. A já se jich strašně bojim. Zvlášť potom, co jsem otevřel booklet a namísto textů na mě vyjukl pěkný tetragram, složený z kalašnikovů do tvaru hákenkrojcu. Tak nic pánové... s tím si jděte flatulovat jinam... oni vás ti Amíci stejně brzy vyhoděj, říkal mi to Chrobis.
(a mimochodem – Gapon se jmenoval kněz, který chtěl v Rusku udělat komunistický převrat založený na pravoslavném křesťanství... zvláštní ne?)
1 / 10
Knjaz Varggoth
- kytara, vokály
Saturious
- klávesy
Munruthel
- bicí
Xaarquath
- basa
1. Tears of Paganism
2. Lunar Poetry
3. Perun's Celestial Silver
4. Carpathian Mysteries
5. ...And Winter Becomes
6. Ancient Nation
7. The Grief ofOriana
8. Sorrows of The Moon
9. Autodafe/Barbarian Dreams
10. Return of The Vampire Lord (bonus track)
Lunar Poetry (CD reedice) (2001)
Nechrist (1999)
Marble Moon (1997)
To The Gates Of Blasphemous Fire (1997)
Return Of The Vampire Lord (1996)
Goat Horns (1996)
Lunar Poetry (1996)
Twilightfall (demo) (1995)
hmmm
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.